Píchání a škrcení

Nová povídka “Píchání a škrcení” podle některých vystavuje extrémní situace něžnýho barbarství na triko zvrácenýho mladýho pisálka. Užij si to! T. K. 


“Další drink seňorita,” zavelel směrem k otrávenýmu tmavovlasýmu barmanovi.

“To samý?”

“Jo.” 

Sklenice se zvolna plnila irskou whisky. Prostupovala jí blikající světla z parketu a roztřískaný úsměvy v záhybech sklenice. Všechna příčetnost se ve vibrující base proměňovala ve zpomalenou, nekončící a osvobozující šílenost. Kopnul to do sebe. 

“Dalšího?” 

“Jo.” 

“Bereš to nějak zhurta, ne?” Zeptal se ho barman. Tohle byl jeho pátej drink. 

“Ne.”

bar neon light signage

“Takhle budeš za chvilku totálně na šrot.” 

“Další stanice Zapomětlice, tak drž hubu a nalejvej.” 

“Chovej se slušně, jo?.” 

“No jo.” 

Další drink si vychutnával nejdýl ze všech a vypil ho na dva loky. Teplo se mu po těle rozlejvalo jako horká lázeň pro smradlavý a špinavý věty minulýho příběhu. Na chvilku se zahleděl do tančícího davu. Svíjející se těla v agonickejch rytmech tepala pod branama městskýho pekla. A přitom tak spokojeně a uvolněně. 

“Ahoj blonďáku,” pootočil se na židli a spatřil koketně oblečenou drobnou brunetu, která ve svejch černejch očích neměla ani špetku něčeho, čemu by věřil. 

“Zdravim.” 

“Máš se?” Zeptala se. 

“Mám se. Co ty?” 

“Já se mám skvěle. Konečně pátek, ale nemám co pít.” 

“Tak si něco objednej.” 

“Tak mi něco objednej ty.” 

“Piješ whisky?” 

“Jo,” odpověděla. 

“Hej madmazel,” zaječel na barmana. “Dej nám dvě whisky s ledem.” 

“Neumíš ani poprosit?” zabručel pěkně nasraně zpátky barman. 

“Umim, a umíš ty nalejvat?” 

“Dej si bacha vole,” štěkl po něm barman a nenápadně, ale pořád viditelně, se narovnal jako kohout. “Pořád čekám na to slovo prosim.” 

“Políbil bys mi moji prdýlku ty debílku, prosim?” 

Otrávenej barman ho jen otráveně popadl za vlasy a praštil s ním o pult. Drinky se zatřásly, některý slova zůstaly nevyřčený, pohledy se ostražitě napjaly od virtuálního smetí malejch černejch boxů. Z nosu se mu vyřítila rudá slza nasraný lidský dezorientace. 

“Co blbneš blbečku?” Vykřikla bruneta a na barový židli si ho natočila tak, aby mu mohla utřít krev ubrouskem. 

“Barman vzkazuje, že bys už neměla pít. Ale nevim, proč mě kvůli tobě mlátí,” usmál se debilně. Zuby měl od krve a odplivl si na zem. 

“Jdeme.” 

“Kam jdeme?” 

“Ke mně. Bydlim tady kousek. Musim ti to ošetřit.” zavelela. 

“Tak takhle se to dělá. Musim si rozbijet držku častějc,” zamumlal si spíš pro sebe a taky se tomu sám zasmál. 

“Máš to tu pěkný.” 

“Dík. Ale v podstatě tady neni nic moc mýho. Všechno je to kámošů. Sou pryč, tak jim to tady hlídám a bydlim skoro zadara. Na, tady máš prášek,” podala mu panáka. 

“Co to je?” 

“Lék na zapomnění,” řekla tajemně. 

“Fakt? Tak to mi dej rovnou celou flašku. Kde se to vyrábí? Kdes to koupila? Víš co, to je fuk, ani neodpovídej, jenom si vem klíče a jdeme toho koupit basu. Nebo třeba sudy. Nebo víš co, já tam začnu rovnou pracovat jako ochutnávač.” 

“Prosím tě…”

“Myslíš, že takový místo jako ochutnávač existuje? Já myslim že určitě. Někdo musí poznat kvalitu…” 

“Prosím tě…”

“Nebo prostě jenom skočim do výrobního kotle jako Obelix z toho komixu Asterix a Obelix. Znáš to? Já to miloval. Pak budu mít tu schopnost napořád. Promiň. Chtěla si něco říct?” Zasmál se.

“Drž už hubu chvilku,” zasmála se. 

“Jako zámek,” naznačil rukou, že si zapíná zipem pusu.

“Ne, neblbni. Počkej,” vzala mu ruku a provedla stejný gesto opačným směrem, který mělo pomyslně rozepnout zip, “já chci abys mluvil. Je to vtipný. Říkáš hrozný hovadiny.” 

“Jak se v tomhle má člověk vyznat, že jo?” 

“Řekni mi ale jednu věc, jo? Proč se takhle chováš?” 

Na chvilku se vážně zamyslel. “Protože jsem se narodil dvoum klaunům v malym americkym městečku jménem Mill Valey v Californii, kde se k snídani podávaly prdící polštářky.”

“Ty si debil. Ne fakt…”

“A k obědu a večeři mi mrdli koláčem přes hubu. Bylo to krásný dětství.” 

“Ok. Asi mi to nechceš říct.” 

“Ne, chci. Ty rádoby vtipný fórky neříkám, protože se chci vyhnout odpovědi. To jen protože se nemůžu dočkat až ti odpovim. Fakt!” 

“Někdo tě nechal?” 

“Seš čarodejnice nebo co? Je tohle nějaká show, nebo jak to víš?” 

“Proč tě nechala?” 

man and woman sitting at a table behind red glass window

“Kde jsou skrytý kamery? Nejsem náhodou v pornu?” 

“Asi se to stalo někdy nedávno, co?” 

“Mami, tati, sem v televizi. Nebo v pornu.” 

“Tak víš co? Jdi do prdele. To mi nemůžeš aspoň jednou normálně odpovědět? Pak tě nechám bejt,” křikla na něj naštvaně. 

“Ok. Rozešla se se mnou. Nevim proč, nevim nic moc. Všechno bylo v pohodě. Aspoň jsem si to myslel. Prostě najednou řekla, že to ke mě necejtí. Že jí to se mnou nebaví. A odstěhovala se.” 

“Nic víc ti neřekla?” 

“Já nevim. Něco o tom, že by chtěla mít brzo dítě, ale já nejsem ten pravej.” 

“To mě mrzí.” 

“To nemusí. Stejně ho fakt mít nechci a není to tvůj problém.” 

“Pořád ji miluješ?” 

“To je asi jedno, ne?” 

“Takže jo.” 

“Pojď sem, prosím tě.”

Přistoupil k ní a ona mu začala dezinfekcí čistit šrám nad pravým okem. Díky alkoholu nic necítil. Díval se jí do očí a viděl v nich vcucající se černou díru, do který se bezmyšlenkovitě rozeběhl a skočil. Začali se líbat a přitahovat k sobě gravitací všechny věci, jak do nich naráželi, směřujíce k očištění těla obětníma rituálama základního lidskýho chtíče. 

Při svlíkání ji kousal na krku, chvíli na to ji při líbání začal lehce škrtit. 

“Chceš to ze sebe dostat?” 

“Co?”

“Chceš?” 

“Jo.”  

“Já ti pomůžu.”

“Prosim.” 

“Neboj.”  

Podřepla si na kolena, rozepla mu kalhoty a chopila se jeho penisu. Vznešeně ho kouřila, přitom pravou rukou něžně nadnášela jeho koule a teď teprve ji v očích zaplál žár biblickýho vyvrhele z ráje. 

“Vstaň,” poručil ji. 

Vstala a on ji svlíkl kalhoty a kalhotky. Ona mu ho honila a on jí to dělal rukou, do který si nejdřív pořádně plivnul. Pak ji z ničeho nic vzal, zvednul a ve vzduchu otočil. Připadala si jako pírko. Oba najednou spočinuli tváří proti rozkroku. Šedesát devítka ve vzduchu. Neváhal ani vtěřinu a ponořil se do ní. Jazykem. Ona ho znovu kouřila a snažila se tak dychtivě, že se na chvíli začala sama dusit. 

Opatrně ji obrátil zpět na nohy a pak znovu vyzvedl do vzduchu a položil na skříňku. Ona rukou nasměrovala jeho penis. Lehce se zaklonil, aby se opřel o zeď a ona mu jednou rukou přejížděla po koulích až k análu. Všechny jedy toužící dostat se do oběhu vyšumělý a zmrzlý krajiny emocí se mu pomalu rozlejvaly po těle přímo z Amygdale. 

Chytil ji za krk a začal zuřivějc přirážet. Měla otevřenou pusu a vyplazenej jazyk jako pes a cejtila, že se brzo udělá. 

“Dělej! Škrť mě víc!” 

“Víc?”

“Jo, víc!” 

Škrtil ji víc a víc. Její obličej rudnul. 

“Víc! Dostaň to ze sebe. Dělej! Víc!” 

 Bušil do ní jako smyslů zbavenej a krk ji držel tak těsně, že nemohla mluvit. Podíval se nad ní a na chvíli viděl svůj vztek. Vypadal stejně jako on, ale měl roztrhlý obočí a z dásní mu tekla krev. 

“Víc?” Zařval na ni a od zrcadla sklouzl pohledem k její tváři. 

Neodpověděla. 

Pustil ji. 

“Si v pohodě?” Nedostal odpověď. 

Sehl se k ní a začal ji propleskávat, ale bez výsledku. Seděla na tý skříňce nehybně.

“No tak, prober se!” vzal ji ruku a zkontroloval puls. Rychle ho našel. Pustil studenou vodu z kohotku a začal ji na ní stříkat. Probrala se. Ulevilo se mu a posadil se na zem.  

“Co je?” 

“Asi si omdlela, jak jsem tě škrtil.”

“Ty kráso, tak to se mi ještě nestalo,” slezla opatrně z police, vzala si ručník a sedla si k němu na zem.  

“No za to mě se tohle stává jednou za odpoledne,” řekl vyplašeně a ironicky.

“Jsi v pohodě?” Zeptala se ho. 

“Já? To bych se spíš já měl ptát tebe, ne?” 

“Když někdo šuká takhle, tak je podle mě víc než hodně nasranej,” krk měla celej červenej.

“Jinak jsem celkem mírumilovnej člověk,” řekl potichu.

“Jak je to dlouho, co se s tebou rozešla? To se muselo stát někdy teď ne?” 

“Před rokem.” 

“No. To je celkem dlouho. A proč na ni pořád myslíš?” 

“Neřeš.” 

“Ok.” 

“Seš na ní nasranej?” 

“Jo.”

Zvedla se a odešla do pokoje. On si opláchnul v umyvadle péro a oblíkl se. Pak si vzal věci a vešel k ní do pokoje. Zrovna hledala nějaký oblečení, když si všimla, že vešel. 

“Máš nějaký tričko pro mě?” Zeptal se. 

“Promiň, ale nemůžeš tady spát.” 

“Proč ne?” 

“Protože ráno brzo vstávám a potřebuju se aspoň trochu vyspat.” 

“Já tě nehodlám nějak rušit. Jestli chceš, můžu tě zase trochu přiškrtit a budeš spát jak miminko,” zasmál se. 

“Promiň, ale nejde to, potřebuju se vyspat.” 

“Ok.” 

“Ale hned jak tady vyjdeš na ulici a dáš se doprava…” Přerušil ji. 

“To je v pohodě. Najdu cestu.” 

Vyšel z pokoje, vzal si věci, otevřel dvěře na chodbu a odešel. Na chodbě chvíli stál a pak se otočil ke dveřím, rozepl si kalhoty a zaklepal. 

“Co to? Ty zkurvený prase! Táhni!” Ve chvíli, kdy otevřela dvěře, tak už močil a pochcal jí celou chodbu i pyžamo. Když po něm začala házet věci, musel to přerušit. Ona se mezitím dostala zpátky ke dveřím a zabouchla je. Ještě slyšel jak nadává a křičí. Pak si vzal věci a vyšel z baráku. 

Výsledek obrázku pro tramvajová zastávka slunce

Venku svítalo a připadal si, že je jak na měsíci. Sám. Nikde nikdo. Hlučný ticho. Skákal po chodníku, jak kdyby ho měsíční gravitace nadnášela a přemejšlel o kosmonautech a planetách. Po chvilce došel k závěru, že Mars je plnej vesmírnýho ejakulátu a silikonovýho porna a na zemi zase stejně vždycky najde jen slzy pysků venušiny vagíny i bez skafandru a že zodpovědnost za svůj rozchod stejně nese on a ne ta holka. Pak došel na zastávku a rozbrečel se. 

3 odpovědi na “Píchání a škrcení”

  1. “Začali se líbat a přitahovat k sobě gravitací všechny věci, jak do nich naráželi, směřujíce k očištění těla obětníma rituálama základního lidskýho chtíče. ” – za mě dokonale napsaný. ?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *