Patetický znásilnění

“Patetický znásilnění” jako druhá povídka webu Něžnej barber. Užij si to a vyhoň si! T.K.

---

“Seš v pohodě?”

“Jo. Ne. Ani moc nevim. Život je teď zkurvená jízda a moc nevim, kam jede.”

“Musíš na sebe zase začít dávat pozor.”

“Já bych hrozně rád, ale nejde mi to. Dřív sem to uměl, šlo to. Teď na všechno mrdám a jediný, co fakt chci, je se každej večer zničit, abych nemusel o ničem přemejšlet.”

Seděli vedle sebe na posteli a on koukal z okna na černou prázdnou oblohu. V ruce držel whisky a každou chvilku z ní usrkával. Ona se na něj dívala. Byl jako malý smutný štěně. Roztomilej.

“Není to divný? Přišel jsem ke stromu a obejmul ho. Řekl jsem mu všechno. On to poslouchal a já cejtil, že sme si blízký. Jako bych byl jeho kořen. A pak odejdu a najednou se nebavíme, už nikdy, neznáme se.”

“Ty na ní pořád myslíš co?”

“Pak se k tomu stromu chci vrátit a najednou nevim, jakej to byl. Nepoznávám ho. Vypadá třeba podobně, ale neni to on a mně je z toho blbě. Ale žádná depka, neboj.”

Políbila ho.

“Promiň, ale to asi nepude,” řekl.

“Proč si do ní pořád tak zamilovanej?”

“Netušim, ale vim, jak to vždycky poznám,” pořádně si přihnul. Musel vypít aspoň deci. Trochu se zaksichtil, tohle bylo moc i na něj.

“Jak to poznáš?”

“Na jedný jediný věci. Stačí mi fotka.”

Políbila ho znovu. Tentokrát se nebránil a chvilku se líbali.

“Co na tý fotce vidíš?”

“Ji.”

Zase se pořádně napil. “Nepij tolik, bude ti špatně.”

“Nevim, jestli mi může bejt hůř. Navíc mi poslední dobou blbě od žaludku nebejvá. Prostě se vožeru, co nejvíc to de a ráno vstanu jako novej člověk. Blbě mi neni. Vstanu, třeba v sedm, protože nemůžu spát a zaposiluju si.”

Koukala na něj. Přišel jí hrozně sexy. Malej roztomilej méďa, kterej se směje a pláče zároveň. Patetickej obraz, kterej by chtěla nakreslit a pověsit si ho na zeď jako starý obrazy od Muchy. Vyvolávalo to v ní základní pudy podnícený nejzákladnější touhou milovat se.

“Proč spolu vlastně nejste?”

Usmál se křečovitě. “Nechci to rozebírat.”

“Nemusíš. Nechci tě do toho nutit, ale když budeš chtít, tak se mnou můžeš mluvit. Každej máme nějaký šrámy.”

“Jaký šrámy máš ty?”

“Asi stejný jako ty. Někdo mě opustil,” vzala mu flašku a napila se.

Uhnul pohledem od okna a podíval se na ni. Teď ji políbil on. Asi to ani nechtěl udělat, ale zato věděl, že ona to chce, potřebuje. Přemýšlet o sobě ho unavovalo.

“Proč to udělal?” zeptal se.

“Protože ke mně necejtil to samý jako já k němu.”

“Zkurvený pocity. Zkurvený problémy. Nikdy a věčně se zamilovat. Věčně se nikdy nemilovat,” plácal si pro sebe a sám se tomu smál.

“Nesmí se to brát tak vážně. Život jde přece dál že jo.”

“Já vim. Jsem jak malej ubrečenej zmrd, co si furt stěžuje. Samotnýho mě to přestává bavit.”

Napil se a pak to podal jí. Půlka flašky zmizela jako nárazovej vítr po krkonošskejch pláních a další poryvy se blížily, když přikládal hrdlo k ústům. Položila mu ruku na jeho ruce a pohladila ho. Ruku měla studenou a tak si ji vzal a přitiskl k tvářím. Miloval studenou ženskou pokožku. Přišla mu hrozně příjemná, protože on vždycky hořel.

“Nejsi ubrečenej zmrd. Máš jen špatný období, který přejde.”

“Určitě,” zasmál se trochu trpce, “škoda jen, že to přechází tak dlouho.”

“Ale přejde,” vzala mu na chvilku flašku. Už na něm bylo vidět, že začíná bejt opilej víc, než by chtěla.

“Zítra bude líp,” zašeptala.

“Pojď na cígo,” poprosil ji.

Vyšli ven a zapálili si. Whisky měl pro jistotu s sebou. Koukali na černou oblohu. Žádná hvězda, jenom světla.

“To co právě nevidíš, je Malej vůz a támhle je Velkej, ocas medvědice. Takhle tam vzádu je Orion a když se nepodíváš pozorně, tak neuvidíš padající hvězdu do atmosféry, kde umírá každá hvězda, a pak se rodí zase jinde. Možná v týhle whisky,” potáhnul, vyfoukl a napil se. Chytla ho za ruku. Stiskl ji. Bolelo ji to, ale nic neřekla. On ani nevěděl, že by ji to mohlo bolet, netrápilo ho to.

“Pojďme už dovnitř, prosím,” naléhala.

Uvnitř se znovu posadili. A ona ho opět políbila.

“Prosím tě, přestaň. Ne, že by se mi to nelíbilo, ale nejde to.”

“Ukážeš mi tu fotku?”

Byl už úplně na mol. Najednou to na něj všechno přišlo. Každá mrtvá hvězda. Každej lok tý whisky. Patetickej obraz krásnýho kluka. Smutně vtipný, když si vezmete, že o nic nejde.

“Ukážu,” vytáhl z kapsy telefon. Nejdřív mu upadl a ona ho zvedla. Pak ho odemkl a začal hledat. Našel ji. Díval se na tu fotku a usmíval se, jako kdyby se ta fotka usmívala na něj. Měl iPhone 7 a tak stačilo, aby chvilku přidržel obrazovku a ona se spustila. Jako obrázek v Bradavickejch novinách. Jako Harry Potter na koštěti při famfrpálu. Najednou tam byla fotka i okamžik. Přehrávala se jako ještě lepší záznam skutečnosti. Píchání v každym koutku oční zornice.

“Je krásná,” řekla.

“Jo, byla.”

“A podle tý fotky poznáš, že ji furt miluješ?” Byla to trochu zbytečná otázka, protože to viděla na celým jeho těle a tam kam až dokázala vidět.

“Asi jo. Já nevim,” plácal.

Díval se na tu fotku ještě nějakou dobu a pořád si ji přehrával. Smála se. Usmívala se jako myška. Jako malá nevinná myška a v pozadí toho všeho stálo velký město. Krásnej výhled a velká řeka v přílivu. A malí mravenci chodili dole po zemi. Hrál tam nějakej umělec a zrovna zpíval “You can’t change what you see”.

Pořádně se napil. Už ani nevěděl, co pije. Pak si lehl. Lehla si vedle něj a začala ho líbat. Chutnala jako whiskou napuštěnej jahodovej košíček. Představoval si, jaký to bylo líbat ji. Neměl už ani tušení.

Pokračovala v líbání. Možná chtěla, aby mu aspoň trochu ulevila od bolesti a možná byla jen hodně rozpálená tou jeho marnou zamilovaností. Sundala mu tričko a pak boty a kalhoty. On jen ležel a díval se na ni. Nebyl schopnej ničeho jinýho. Stáhla mu do trenek a začala ho líbat na krku a pak na hrudi. Položil ji ruku na záda a hladil ji. Sjížděla jazykem a rty pořád níž a níž, až se dostala k jeho penisu. Oscar Wilde by asi napsal šípu lásky, ale Oscar Wilde by nikdy nevypil tolik whisky. Vzala ho do úst a on v ní mizel jako měsíc a pak se objevoval jako slunce.

“Chci tě v sobě,” řekla.

“Necejtim se na to. Nechci.” Pomalu přestával vnímat, co se děje. Viděl jen pohyby, který zůstávaly ve vzduchu jako ujíždějící světla aut.

“Pomůžu ti.” Znělo mu to v hlavě. Pomůžu ti, pomoc. A všechno mu zamrzlo. I úsměv jeho malý křehký myšky, ta fotka.

V mžiku se svlékla a pomalu na něj nasedala. Pronikal do ní hlouběji. Celá se přitom zatřásla. “Bože.”

Ležel a nedělal nic. Nad ním se pohupovala tmavá silueta. Pak ucítil vůni, kterou snad znal. Přišlo mu, že vidí tu vůni. Jako by to byla ona. Najednou se k němu houpala a skláněla a líbala Ona. Viděl v tý tmě její úsměv. Její vlasy a velký město v pozadí a malý mravence na chodníku. Byl s ní a byl v ní.

“To je skvělý,” políbila ho zuřivě.

Krásný nahý tělo pekelnejch pocitů a rozžhavený uhlíky jejího klína mu dosedávaly na oholený podbřiško. Nádherný ňadra s malejma nočníma jezírkama ho pak lechtaly na hrudi, když se k němu sehnula. Pak začala vzdychat víc a víc, až pocítil vlhko na svých tříslech. Celá se třásla a nemohla popadnout dech. Vůně jeho usměvavý holky ho omamovala.

“Můj bože. To bylo skvostný,” řekla a slezla z něj.

Začala mu hebkýma rukama svírat úd, znovu ho ztrácela a nacházela. Nic neříkal a usmíval se na tu malou rozkošnou myšku. Pak ucítil bušení v hlavě a jak mu na tělo dopadají miliony jeho vlastního já. Fotka se mu rozmazala a nad ním klečel někdo úplně jinej.

“Už dost,” řekl.

“Co se děje? Nelíbilo se ti to?”

“Nech toho!” Praštil ji přes ruku.

“Au, to bolí ty debile. Ty seš fakt kretén!”

“Promiň,” zašeptal jen tak potichu, asi spíš pro sebe.

Oblékla se. Byla pěkně naštvaná. Vzala si tašku a koukla se ještě na něj. Ležel tam pod oknem, potřísněnej spermatem. Všechny žíly měl vystouplý a hluboce dýchal.

“Nazdar!” Zaječela, pak otevřela dveře do zbytečně moc osvětlený chodby a odešla.

Chvilku nemohl popadnout dech, ale pak se mu to podařilo. Klekl si na postel, hlava se mu motala tak, že si myslel, že sedí na kolotoči, kde jako malej s klukama hráli hru, kdo se dřív pobleje. Dneska je ale vítěz zaručenej, pomyslel si.

Stoupl si na postel, otevřel okno dokořán a upadl na parapet. Pak se všechny jeho divný pocity hrnuly ven z pusy a stékaly po omítce dolů na chodník. Ležel tam na okně a nechtěl se hnout. Vyblitá padající hvězda na parapetu vesmíru. Začalo pršet a kapky mu dopadaly na rozčepýřenou a ožralou hlavu a nahý záda. Po vyblití se mu začalo stmívat před očima. Pořád tam ale viděl ten úsměv. Dost patetický.