Povídky Tomáše Končickýho
Ač nás někdy lechtá ve slabinách při myšlenkách na něco nekalýho, zakázanýho, tak člověku, kterýmu se bude během čtení týhle povídky tam dole něco zvedat nebo vlhnout, tak ať neprodleně kontaktuje nejbližšího sexuologa nebo spisovatele. Užijte si čtení!
Pokračovat ve čtení “Zahrada pozemských neřestí”
Proč by měl i dospělej člověk vědět, co chce. Život nějak plyne, ubíhá, překračuje nás a naše činy. Různý situace a náhody ovlivňujou to, koho potkáme a jak se rozhodneme, tak proč bychom tyhle věci měli dopředu vědět? Protože lidi potřebujou jistoty? Možná. Já se budu ale příjemněji vždycky cejtit v tom, že nevim, co mi život nabídne, a že mě možná vopíchá nebo zabije. Pak aspoň neuvíznu na běžnym večernim koukání na Netflix. Budu přehnaně a nedočkavě čekat život nebo smrt a nic mezi tim. Nejsem si úplně jistej, jestli je tahle předmluva k povídce, ale seru na to. Chtěl jsem vám to říct. Užijte si povídku.
Posílám ti novou povídku, milý čtenáři. Jsou tam prej dvě nebo tři dobrý místa, tak je oceň a nad zbytkem si třeba vyhoň. A jestli ti to bude připadat romantický, tak já teda úchylnej nejsem. T. K.