Utrženej úd Úrana

Novou povídku “Utrženej úd Urana” vnímej jak chceš. Ať už jako moment, personální peridiagnózu mýho análu, nebo podobnost s existenčním problémem, kterej máš taky. Užij si ji!

---

Stál jsem na chodbě a poslouchal. 

“Běž za nim,” řekla, když vyšla z mýho pokoje. 

“Neříkej mi, co mám dělat.” 

Z pokoje vedle se ozýval pláč. 

“Dobře. Jdu.” Vešel jsem dovnitř a rozsvítil světlo. Seděl v rohu a plakal. “Co tady blbneš, bejku?”  

“Nic. Běž spát.” 

“Nejde spát, když tě slyšej brečet i sousedi na Slovensku. Vstaň!” 

“Nech toho a běž spát,” odpověděl. 

“Chceš se mnou přece zejtra jet na letiště, ne? Rozloučit se.” 

“Jo.”

“Tak se musíš vyspat.” 

“Jo, dobře. Dám si cígo a půjdu spát. Oukej?” 

“Oukej.” Zvedl jsem ho ze země. Objali jsme se. Hodně funěl.

Odešel jsem zpátky do svýho pokoje, kde na posteli ležela ona. Koukala do stropu. Sedl jsem si vedle ní a zakoukal se do blba. Chvíli jsem přemýšlel. Na youtube mi hráli Beatles a moje oblíbená písnička Day in the life.

“Zatim celkem hezkej poslední večer, ne?” Potrefeně jsem se usmál. Chtělo se mi brečet.

Snažil jsem se, aby si toho nevšimla. 

“Si v pohodě Tome?” Zeptala se. 

“Jo. Já sem vždycky v pohodě.” 

“Dobře.”

Oba jsme teď leželi vedle sebe a koukali do stropu. Na chvilku to bylo zkurveně lehký. Tichý postorgasmický souznění a doteky bytí. Žádný výčitky. Začala mě hladit v rozkroku, byl jsem zase nadrženej. Rozepl jsem si kalhoty, a i když jsme to před půl hodinou dělali, byl jsem připravenej znovu. Vyndala ho svojí hebkou ženskou rukou, která voněla po nějakym kokosovym krému. A jak něžně držela můj pulzující penis, tak ho vzápětí drze a pevně stiskla, jako kdyby se mě snažila uškrtit. Byl jsem nadrženej jako Kronos po tom vládnout veškerenstvu. Pak se natočila a na okamžik celej zmizel v jejím hrdle. Vzdechl jsem jak naposled.

---

Z chodby se ozvaly kroky a nárazy, pak zvuk, jak kdyby někdo upadl. Odstrčil jsem ji, vstal jsem, zastrčil svýho kamaráda zpátky do kalhot a šel se podívat, co se děje. Ležel u dveří na zemi. Pod hlavou měl polštář a na sobě deku. 

“Co to děláš?” 

“Nic. Spi.” 

“Ale proč bys měl spát tady? Co to je za blbost?” 

“Protože se bojim, že se nevzbudim.” 

“Ale já tě určitě vzbudim, protože já se vzbudim.” 

“Jak to myslíš?”

“Tak jak to říkám. Stejná krev. Vzbudíme se oba.”

“Slibuješ?” 

“Jo.” 

“Tak dobře.” 

Snažil se vstát, tak jsem mu pomohl. Bál jsem se ale, že zase nepůjde spát a bude dělat další píčoviny. 

“Víš co, pojď spát ke mně na gauč.” Vzal jsem ho a aby nestačil nic namítat, nastrkal jsem ho do svýho pokoje. 

“Nechci.”

“Co nechceš?” 

“Nechci vás rušit.” 

“Koho to sere?” 

“Nebudu spát.” 

“Drž hubu, lehni si a spi!” 

“Jo.” 

Nadzvedl jsem mu hlavu a vsunul pod něj polštář. Vypadal jako malý miminko, který se snaží dostat z ohrádky. Přitroublý dětinský pohyby.  

“Dobrou.” Během chvilky spal hlubokym opilym spánkem. Zdálo se mu o pláži. Všude byl písek. Byl tam sám.

---

“Snad už bude spát,” řekla. 

“Určitě.” 

“Co ty? Budeš spát?” 

“Já nevim. Jsem unavenej.” 

“Já spát nemůžu.” 

“Proč ne? 

“Protože je tohle možná náš poslední večer,” řekla potichu. 

“Možná.” 

“A jsme tu všichni ty. Teda tři,” oba se tlumeně zasmáli. 

“Všechny vás mám tady,” ukázal jsem prstem pod svoje prso. 

“Všechny nás máš u svý levý cecky?” Smáli se do polštářů. 

“No, tam je to moje nedůležitější místo,” ušklíbl jsem se debilně. To mi šlo.

“Co teď s náma bude?” 

“Nevim. Ale od začátku to víš. Nechodíme spolu. Nejsem ti zavázanej.” Bože, jak moc rád bych ji byl zavázanej, pomyslel jsem si. 

“Já vim. Třeba to tak má bejt,” řekla ona. 

“Nic tak nemá bejt. Všichno má bejt jenom tak, jak my se snažíme, aby bylo. Neříkej tohle. Tyhle kecy mě serou. Nikdo jinej neovlivní naše kroky.” Vybavil jsem si, jak mi přesně to stejný řekla moje první láska, když se se mnou rozcházela. Hrozně jsem se tenkrát nasral. 

“Nic se nestane jen tak. Všechno přece ovlivňujeme my, ne? Žádná vyšší moc, nebo něco jako osud neexistuje, ne? Seru na osud. Prcám ho. Zezadu. Bez lubrikantu,” dodal jsem.

“Nech to bejt. Ale užili jsme si. Co?” 

“Jo.” 

“Jak je možný, že se toho stalo za těch pár měsíců tolik?” 

Nevim. Čas měnil všechno. Párty končila, až když jsme my dva odešli. 

“Vzpomeneš si tam na mě někdy?” Ptala se dál a já jako kdybych z jejího dechu cítil vlažnej mořskej vzduch. 

“Já vim. Musíš to ze sebe už konečně dostat,” řekla. 

“Co ze sebe musim dostat?” 

“To všechno, co tě sere. Co zbytečně držíš v sobě.” 

“To nejde.” 

“Proč ne?” 

“Prostě to nejde. Naposledy, když jsem ze sebe takhle něco dostal, tak jsem bulel jako malej parchant. To se opakovat nebude. Bulel jsem jí na rameno, ale ona už tam nebyla. Stejně jako já teď nejsem s tebou… Rozumíš? Nikdo se mnou už takhle nevyjebe? Rozumíš? Kurva. Nikoho ty pocity nezajímaj.” 

“Mě zajímaj,” odpověděla mu. 

“Ser na to.” 

“Nevyseru,” asi fakt nechtěla. 

“Ty si jenom blud. Přelud mýho intelektuálního žvanění a psaní. Nikdo nedokáže poslouchat moje kecy tak dlouho jako ty. Praštila ses hodněkrát do hlavy, když si byla malá? Protože to by pak všechno vysvětlovalo.”

“Nemůžeš se pořád schovávat za humor,” odpověděla mi. 

“Já se neschovávám za humorem, to on se schovává předemnou.”

“Každýho něco trápí, přece.” 

“A já vim že jo. A že ty ji máš taky hodně. Nechápu, jak to zvládáš. Vždyť s tebou vyjebávám i já. Pořád seš tak vyrovnaná ale. Nevim, jak to děláš. Podle mě je to tim, jak ses hodněkrát praštila do hlavy jako malá,” pokusil jsem se to odlehčit. 

“Ani nevíš, kolik mě to stojí.” 

“To nevim.” 

Lehl jsem si na postel vedle ní. Natočen k ní, začali jsme se líbat. Líbal jsem ji jizvu. Pocity jsem měl rozházený stejně jako oblečení po pokoji a do toho ty její tmavý a krajkovaný kalhotky. Ponořil jsem se do afroditiny vagíny zrozený ten večer jenom pro mě z utrženýho penisu, krve a mořský vody, kterou oplodnil sám svrženej Úran. Rukou mi projížděla ve vlasech. Jazyk mi zase ošlehávaly řasy nejplodnější bohyně Demétér. Přitlačila si mě víc k sobě. Intenzivní a přívalový vzdychání. Přitlačila mě ještě víc. Chutnala po soli. Přivřel jsem oči. Skoro tma. Přitlačila si mě ještě víc a pak už tma.

Pravou tvář jsem měl otlačenou a celou od písku. Bolela mě hlava. Ležel jsem nohama v moři. Pootočil jsem se a koukal přímo do nebe. Bylo čistě modrý, jak vyfiltrovaný z instagramu. Takovou barvu jsem ještě neviděl. Péro jsem měl tvrdý. Šáhl jsem si na něj a pevně ho přes kraťasy zmáčknul. Projel mnou nadrženej a udivenej záchvěv. Husí kůže po těle. Otočil jsem hlavou na obě strany. Nikde nikdo. Jenom pláž a slunce. Šáhl jsem si pod levý prso. A měl jsem je tam oba. Jeho i ji. Oba. Oni bili jako já a já bil pro ně. Byli tam i další a všichni podobný. 

Každej den se probudim jako jeden z nich. Někdy ty postavy střídám několikrát denně. Jenom tak.  Bojim se nudy.

Nebyl to zkurvenej sen, všechno se to stalo, ale já už byl prostě jinde. Vedle mě ležela flaška červenýho, každá další vlna ji ošplouchla. Vzal jsem ji, otevřel a napil se, co to šlo.

Another sunny day in hell, řekl jsem si v duchu. Nemůžu říct, že jsem se cejtil zrovna jako Epifan ze Salaminy, ani jako svatej dobrej Spyridon. Byl jsem akorát vožralej a na Kypru. 

---