Znásilnění za letu

Některý části týhle povídky jsou tak trochu jako sušenkovej korpus cheesecake dezertu. Bez korpusu to nebude držet a nebude to cheesecake. Pochop to, jak chceš. Já mám jasno, a tak ti přeju, ať si užiješ povídku a brzo si to uděláš. Díky, že čteš.

---

Mluvit o znásilnění v říši zvířat je celkem náročná věc. Na zvířata nepohlížíme se stejnou prespektivou jako na lidi. Jako na morální, psychický i fyzický ničitele. 

V roce 2012 autoři Patricie Brennan a Richard Prum z Univerzity v Massachusetts zveřejnili studii, ve které tvrdí, že až 40 procent sexu divokých kachen je nucených. Studie “Nucená kopulace vodních ptáků” autorů Franka McKinney a Scotta R. Derricksona a Pierra Mineau popisuje tento proces v hlubokých detailech. Často znásilnění zahrnuje agresivní nalétávání, celou skupinu agresorů a dozor samce

---

Vlhkej beton po dešti vždycky v létě voní. Člověka to dokáže uklidnit. To ona zrovna teď potřebuje. Vidim ji, jak se blíží ulicí na místo, který jsme si domluvili, aby mi předala láhev plnou svejch slin a použitejch ponožek.

Já vim, že to zní trochu divně, ale hodně lidí má nějakou úchylku a já se s touhle svojí smířil už dávno. V podstatě o nic nejde. Je to neškodný ukájení. 

Nevidim jí do tváře přes černý havraní vlasy, který splývaj s větvema a já cejtim, jak mi bije srdce rychleji a hlasitěji. Skoro se až v tom šílenství bojim, aby to neslyšela a nezdrhla. 

Domluvil jsem to s ní jednoduše na chatu z celkem věrohodnýho, ale anonymního profilu. Pak dostala instrukce: “V úterý v osm hodin večer v ulici Na Cimbále pod zelenou Škodou combi najdeš prachy. Nech to tam ležet a odejdi.” Zpráva byla odeslaná z internetu, takže nemůže zjistit, kdo to poslal. Zkoušim to takhle furt. V podstatě náhodný výstřely, ale tahle kráva mi na to kejvla. Asi ty prachy fakt potřebuje. 

I z křoví vidim z jejího kroku, že se bojí jako vystrašený malý štěně. Těsná sukně ji obepíná boky a lemuje ženský mramorový obklady až do zámecký arkády její vagíny a mně už regulérně stojí. 

Většinou to jde jako po másle. Mám i svoji pravidelnou holku. Nechám tam prachy, koukám jak si pro ně jde, vždycky plachá a celá poblouzněná. Honim si ho ve křoví, udělám se na větvičky v úplnym tichu, když leze pro peníze pod auto, pak počkám a vezmu si svoje ponožky a sliny. Večer pak mám pré. Dneska bude ale dost těžký se udržet, protože tahle kunda vypadá jako Barbora z Nikomédie a já nejsem žádnej svatej Tomáš Akvinskej, abych si tady hrál na dominikána. 

Už zahlídla škodovku. Zrychlila krok. Mně tepe v ptáku víc. Je celej napnutej. 

Sklání se pro prachy. 

Já jsem na vrcholu. 

Sbírá je. Drží. Usmívá se. Už se nebojí? Nebojí. 

Jsem rozrušenej a nasranej.

Nemůžu vystříknout látku lepkavý svatosti lidskýho početí na ksicht přírodě a za všechno může ona! Za celý to trápení. Za celou tu bolest ve mně. Život je napnutej a nevyzpytatelně nevystříknutej jako můj pták, takže na to seru a jdu si pro to sám. 

---

Kačeři mají pářící rituál vědecky známý jako “znásilnění za letu”. To může zahrnovat i vícenásobné kačery útočící na jednu kachnu. Některé kachny mají ale vagínu tvarovanou tak, aby se do ní násilníkův průrazník pokud možno nedostal. Kačeři mají jako jedni z mála ptáků vyvinutý penis. Jejich úd přitom připomíná spíš dvaceticentimetrovou spirálovitou harpunu, která dokáže vystřelit do pochvy samice za slabou polovinu sekundy. Často takové znásilnění způsobí kachně zranění, ale může dojít i k zabití.

---

Vyrazil jsem z křoví se šílenym výrazem, kterýho jsem si byl vědom. Za chůze jsem začal vytahovat malej debilní švýcarskej nožík, kterej nosim pořád při sobě. Bylo to spontánní? V puse jsem měl nával chtivejch slin, jak jsem chtěl vojet tohle srně a podříznout krk její latentní březosti. Byl jsem jí blíž a blíž. Ještě si mě nevšimla. 

Pomalu se zvedala a začala si upravovat šaty a vlasy. V jeden moment zaslechla kroky blížící se k ní. Bylo to už ale pozdě. Nemohla udělat nic. 

Elegantně a rychle jsem jí zezadu přiložil nůž ke krku. Slabě sebou cukla a chtěla začít ječet, když jsem ji druhou rukou zakryl pusu.

“Uděláš přesně to, co ti teď řeknu. A hezky v klidu. Jinak tě podříznu. Jasný?” Mlčela. Ta kurva mlčela tak dlouho, že jsem si už myslel, že ji podříznu. Pak chabě hejbla hlavou na souhlas. 

“Jestli teď budeš ječet, tak tě podříznu jak psa. Jasný? Hezky v klidu!” zaurgoval jsem ji. 

“Jak se jmenuješ?” Pomalu jsem jí sundal ruku z pusy.

“Tereza,” hlesla skoro smrtelnym hlasem. 

“Tak jo, Terezo. Drž hubu a nic se ti…” 

“Co chcete?” kňourala, tak jsem jí znovu zakryl pusu a přimáčkl nůž těšněji ke krku. 

“Drž hubu jsem řek.” Nikdy v životě mi nestál pták jako teď. “Vezmi tu flašku a ponožky do ruky.”

Opatrně se natáhla ke kapotě auta, kde ty věci ležely. Já jí dejchal na krk a cejtil jsem její roztřesený ústa a horký tělo. 

“Teď půjdem.”

“Kam?” 

“Drž hubu,” praštil jsem ji pěstí do spánku, aby věděla, že si nedělám prdel. Slabě zasténala a zavrávorala, ale druhou rukou jsem ji přidržel, takže nespadla. Vypadala omráčeně.

Udával jsem krok jako při tanečních a vedl ji hlouběji do temnýho parku, z jehož okraje jsem právě vyběhl. Ulice a ostrý světla se vzdalovaly. Rozhlídl jsem se a kolem nikde nikdo. Měl jsem z prdele kliku. 

“Zastav se,” zašeptal jsem jí do ucha. 

“Klidně vám dám všechno, jenom mě nechte jít,” šeptala prosebně a já jsem se cítil jako čaroděj Mrakomor, král všeho nečasu, když jsem týhle Večernici vrazil facku.

“Nic nechci. Chci tě jenom …” Nedořekl jsem to. Dostal jsem tvrdou ránu loktem na solar a nůž mi vypadl z ruky.

---

Kachny při znásilnění můžou odporovat tím, že “se na hodiny schovají, podniknou tzv. dlouhý lety ve snaze zbavit se nechtěného samce a musí během znásilnění bojovat o svůj život,” podle Brennana a Pruma. Útoky jsou nicméně běžné a trauma ze znásilnění, jak píše Brennan a Prum, je obrovské.

---

Ta koběta se mi vysmekla, otočila se a praštila mě do hlavy. Chvilku jsem viděl jiskřičky. Po chvilce jsem se ale vzpamatoval, našel jsem spadlej nůž a vyběhl za ní. Stíny světel se míjely na mojí tváři a jejím těle. Snažil jsem se dohnat kořist. Viděl jsem, jak se její tělo rychle kymácí mezi stromy, až najednou snad zakopla a s hlasitym žuchnutim upadla na zem. Viděl jsem stín, jak se snaží zvednout a plazit. Nasrat. Skoro jsem se až zasmál nahlas. Teď už mi neuteče. 

Dobíhal jsem k ní, když už se zvedala. Skočil jsem po ní a přimáčkl ji zase k zemi. Ale ne moc šikovně. Ležela jen částečně pode mnou a snažila se z toho vyprostit. Na chvíli jsem nevěděl, kde mám nůž. Jeho ostří se ale ve světle nějaký lampy zase zalesklo. Popadl jsem ho a chytil ji. Tohle bylo ještě ideálnější místo než předtim. Stín a křoví všude okolo. Začala brečet a mně zase tuhnul jako šutr.

“Teď se uklidníš, nebo přísahám bohu, že tě tentokrát podříznu jak prase. Je ti to už jasný?” Aby tomu tentokrát věřila, povrchně jsem ji říznul na krku. Slabě zaječela. 

“Dobře. Udělám cokoliv. Jenom mě prosim nezabíjej. Prosim, ” žadonila připravená podřídit se jakýmukoliv mýmu rozkazu. 

“Sedni si na čtyři a zachrochtej jako prase, ty kurvo!” nařídil jsem jí. 

“Chrocht.”

Pomalu jsem si ji zvedal hlavou blíž k sobě do rovnější pozice, abych se nemusel tolik předklánět s nožem. Bál jsem se, že by toho zase využila. 

“Vyhrň si sukni!”

“Prosím, ne,” žadonila. 

“Vyhrň si ji a stáhni si kalhotky,” přitlačil jsem k ní nůž. 

“Dobře,” pomalu si vyhrnula těsnou sukni a jednou rukou stáhla kalhotky lehce pod zadek. Celá se u toho strašně třásla. 

Levou rukou jsem jí přidržel krk a pravou začal nožem trhat kahlotky. V první chvíli sebou celá škubla, jak se lekla. 

Za chvilku jsem to měl hotový a cáry krajkovejch kalhotek spadly volně k jejím kolenům. Nůž jsem jí zase přiložil k hrdlu a pak si flusl do levý ruky, kterou jsem pak otřel o svůj tvrdej pták trčící zatim do prázdna. Prohrábl jsem jí pysky, byly vlhký a pak tvrdě, neočekávaně a rychle penetroval do její vagíny. Neurčitě zaječela. Pořádně jsem ji nakládal zezadu. Byl jsem uvězněněnej v erekci bytí spoutanej jenom hranicí vlastní posedlosti. 

“Zachrochtej!” zařval jsem na ni a nic se neozývalo zpátky. Jen slabý vzdychání nebo brečení. 

“Dělej, zachrochtej, nebo tě podříznu jak prase!” 

“Chrocht.” 

“Chrochtej furt, ty svině jedna! Dělej!” 

“Chrocht…..chrocht….” chrochtala, jak jsem si poručil jako nějakej zdegenerovanej hajnej Robátko.

Zahodil jsem nůž. Levou rukou jsem jí stáhl tričko přes ksicht a trochu ji přiškrtil. Šukal jsem ji tvrdě zezadu jako kdybych odřezával živý krávě hlavu sekerou.

Pak jsem ji na chvilku pustil, stáhl tričko zpátky. Vzápětí jsem obouma rukama znova zezadu uchopil její krk, nahnul se nad ni. Ona pod nátlakem nevydržela a sesunula se na zem. Přitlačil jsem jí hlavu k zemi.

“Žer tu hlínu, ty svině!” nařídil jsem. 

“Ne.” 

Ostře jsem ji praštil hlavou o zem, aby pochopila, že to myslim vážně. 

“Dělej, ty svině. Chrochtej a žer tu hlínu!!” 

Začala zase chrochtat a jak byla přilepená na zem, tak jsem v proužku světla viděl, jak žere. Její prdel byla tak sevřená strachem, že jsem se skoro až bál, že mi to péro sežere a já už budu navždycky uvězněnej v týhle malý kundě. 

Nemohl jsem to už dýl vydržet a po několika přírazech jsem vystříknul gejzíry vopravdový ejakulace smrti do jejího teplýho těla a skoro až bolestně jsem vykřikl blažeností. Chvilku jsem jí ještě držel hlavu v hlíně a pomalu zasouval do tý vycákaný díry. Pak mi zvadnul. 

---

Kachny mohou po znásilnění ztratit sociálního partnera a přímé výhody, které poskytuje jako např. — krmení, obrana území, ochrana a u některých druhů rodičovská péče. Samice se dokonce někdy vzdávají jejich aktuální snahy na rozmnožování díky vysoké úrovní nucených kopulací dalších partnerů.

Dokonce existuje zdokumentovaný případ kačera, který kopuloval na mrtvé kachně. Viz foto.

---

Slyšel jsem, jak tiše naříká. Zvednul jsem se, popadl ze země nůž, navlíkl a zapnul si kalhoty a začal zdrhat pryč. Naskočil jsem do tramvaje, sedl si, hlasitě vydechnul a spokojeně jsem se uvelebil na sedačce. Koukal jsem z okna na lidi a cítil jsem se klidně. Dorazil jsem domů. Osprchoval se. Udělal si čaj a sedl si na gauč. Vzal si knížku a začal si číst. Po půl hodině čtení jsem se zarazil a zkontroloval hodinky. Byl jsem z toho času trochu nervózní. Takhle pozdě se normálně domů nevracela. Četl jsem si ještě tak dalších deset minut a pak se jí pokusil zavolat. Číslo nedostupný. Začal jsem se o ní bát. Oblíkl jsem se, vzal klíče a vyšel ke vchodovym dveřím, když v tu chvíli slyšim klíč v zámku. 

“Kde si byla proboha takovou dobu, Terezo?” 

“Ale…ztratila sem mobil a snažila se ho tam najít.” 

“Aha, tak to už vysvětluje, proč sem se ti nedovolal. A našla si ho?” 

“Bohužel ne.” 

“Tak to mě mrzí.” 

“Nic se neděje, naštěstí to byl už starej šunt.” 

“Ok, to jsem rád,” zaculil jsem se jako debil. “Tak jaký to bylo?”  

“No…” nemohla popadnout dech. “Bylo to šílený, ale zkurveně dobrý! To tričko a jak jsem musela žrát hlínu, mě totálně rozpustilo.” 

“Tak to je dobře. Chtěl jsem to udělat tentokrát trochu peprnější.” 

“Udělala jsem se třikrát.”  

“Hm…” Culil jsem jsem jako debil pořád. 

Lehla si na gauč a vypadala spokojeně a vyčerpaně. 

“Tome?” 

“Ano?” 

“Přines mi prosim z kuchyně krabičku s lékama a obvazama a nůžky. Musim si zalepit ten krk.” 

“Samozřejmě, brouku.” 

---

Vyprávěl jsem pak tuhle story kámošům v hospodě U Rybníka. Smáli se a říkali, že mi takovejhle rough sex záviděj, že to neni možný, že mám vždycky takovýhle excesy, obsese a public sex. Prej by taky chtěli.

---